Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Daleko za očekáváním. Na to vedení západočeského klubu reagovalo změnou trenéra. Temperamentního Milana Dejmka nahradil na lavičce týmu z jedenáctitisícového městečka ležícího v samém srdci Chodska bývalý trenér pražského Vltavínu Radek Kronďák.

Zkušený kouč, který v listopadu oslavil šestačtyřicáté narozeniny, tradiční západočeský klub zvedl a posunul ho ve zbývajících šesti podzimních zápasech na jedenácté místo.

Na podzim jste vedl Jiskru 
v šesti zápasech s bilancí tří výher, dvou remíz a jednou porážkou. Jste spokojený?
Vybojovali jsme třináct bodů z možných osmnácti. Doma jsme všechny zápasy vyhráli, takže to musíme brát pozitivně. Jsem celkem spokojený.

Když jste Domažlice přebíral, měl jste nějakou vizi, jak by měl tým hrát? Splnili hráči vaše požadavky a očekávání nebo je pořád na čem pracovat?
Vždycky je na čem pracovat. Pořád se musíme zdokonalovat. Nějakou představu jsem určitě měl a kluci se snažili. Ale pořád tam bylo dost chyb. Paradoxem je, že nejlepší pasáž, kterou jsme pod mým vedením odehráli, byla při porážce v Králově Dvoře. Tam jsme hráli nějakých třicet minut přesně podle mých představ. Jen je velká škoda, že jsme tam prohráli.

Jak vás vlastně přívítali hráči v kabině? Měl jste s někým nějaký problém?
Problém jsem 
s nikým neměl, kluci mě přijali velmi dobře. Můj příchod byl velmi rychlý, takže se pořád poznáváme. A teď v zimě na to bude konečně trochu více času.

Domažlice hrály domácí zápasy velkou část podzimu v postřekovském azylu. Myslíte, že to mělo na výkony a výsledky týmu nějaký vliv? 
I když je pravda, že v tabulce domácích zápasů vám patří třetí příčka za Viktorií Jirny 
a pražským Vltavínem.
Každému týmu se hraje nejlépe před vlastními fanoušky, to je jasné. Asi to kluky poznamenalo, to nedokážu přesně říct. Já jsem měl štěstí, že jsem tým vedl hned v prvním zápase na domažlickém trávníku. Na hráčích bylo vidět, jak jsou rádi, že mohou hrát konečně na domácí půdě.

Váš předchůdce na lavičce Domažlic Milan Dejmek točil od začátku sezony oba brankáře. Jakub Šiman s Janem Švihoříkem se střídali v brance Jiskry po jednom zápase. Po vašem příchodu ale všechny duely odchytal jednadvacetiletý Jakub Šiman. Proč jste se tak rozhodl?
Nemyslím si, že střídání brankářů je dobré. Naopak, k ničemu to podle mého názoru nevede. Měl jsem možnost vidět Jakuba Šimana v zápase ve Štěchovicích a moc se mi líbil. Podal koncentrovaný výkon. Měl spoustu dobrých momentů a zákroků. A tak jsem ho postavil v prvním zápase proti béčku Táborska, který jsme vyhráli 7:0. Chytal spolehlivě, a tak nebyl důvod něco měnit. Jinak jsou ale oba naši gólmani velmi dobří a kvalitní. Jsem rád, že máme takhle skvělou a vyrovnanou brankářskou dvojici.

Kdy začínáte zimní přípravu? Na čem je třeba během dlouhé přestávky zapracovat?
Měli bychom se poprvé sejít 8. ledna. Chtěl bych s týmem zapracovat hlavně na tom, abychom začali pravidelně vyhrávat. Je před námi velký kus práce, ale tým máme kvalitní. Věřím, že to půjde.

Máte v hledáčku nějaké posily? Případně, kdo by mohl kádr opustit?
Nějaké nové hráče bych přivést chtěl. Obměna kádru je asi nezbytná.

Připadá v úvahu někdo z rezervního týmu, který hraje 
v letošním ročníku krajského nejvyšší krajské soutěže ofenzivní, kombinační a velmi pohledný fotbal?
Zápas béčka jsem viděl jenom jeden. Někteří kluci 
s námi v průběhu sezony trénovali, takže tato možnost tu také je. Uvidíme.

Jaký je vás cíl pro jarní část sezony? Na kterém místě byste vás tým nejraději viděl?
Nebudu říkat, na které umístění bychom chtěli dosáhnout. Ale určitě uděláme všechno proto, abychom z jedenáctého místa poskočili co nejvýše. Soutěž je letos hrozně vyrovnaná. Jedna porážka udělá v průběžné tabulce strašně moc. Stejně tak i vítězství.