Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Přál jsem si, abych se alespoň na tohle první soustředění dostal. Když mi pak přišla pozvánka, měl jsem z toho samozřejmě velkou radost,“ říká sedmnáctiletý hokejbalista vedoucího celku tabulky.

„V Mostě si nás trenéři proklepli po všech stránkách, absolvovali jsme i pohovory. Makal jsem na maximum, chtěl jsem, aby si mě trenéři všimli a pozvali mě i na další kemp. Snad se mi to podařilo,“ doufá Kalina, který v dorostenecké extralize patří k nejproduktivnějším hráčům.

„Hraju v první lajně s Adamam Roušalem a Honzou Majerem. Jsme sehraní, na hřišti o sobě víme a vyjdeme si vstříc. Asi proto jsme v kanadském bodování tak nahoře,“ usmívá se Kalina.

Hokejbal začal hrát v deseti letech díky spolužákovi.

„Hřiště mám blízko bydliště, v podstatě na něj z domova přímo vidím. Ale samotného mě tehdy nenapadlo, že bych začal hrát. Až kamarád ze třídy mě přemluvil, abych to zkusil. Začalo mě to bavit a už bych neměnil,“ tvrdí student třetího ročníku Střední průmyslové školy elektrotechnické v Plzni.

Jeho hokejbalovým snem je dostat se jednou do seniorské reprezentace.

„Kdo by po tom netoužil, že? Aby se do ní ale člověk mohl dostat, musí na sobě pořád makat. To samozřejmě platí i o reprezentaci do osmnácti let,“ je si vědom šikovný útočník, jehož hlavní předností je technika.

„Práce s holí mi problémy nikdy nedělala a nedělá. V Mostě mě za ni trenéři dokonce pochválili. Myslím si, že jsem i dost rychlý a vytrvalý. Ale ani tvrdší hra do těla mi potíže nedělá,“ říká Kalina.

Kromě hokejbalu má rád cvičení v posilovně, jízdu na kole a hru airsoft.

„To je taková hra na vojáky. Něco jako paintball. Je v tom hodně adrenalinu, ale zároveň je to fajn odreagování. Nejčastěji chodíme hrát na tankodrom u Dobřan, ideální jsou i lesní porosty. Ale po finanční stránce je to docela nákladná hra,“ dodává Jan Kalina.