Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když je na trávníku Pavel Horváth, hra Viktorie Plzeň má hlavu a patu. A soupeř si nikdy není jistý, čím ho zkušený fotbalista překvapí.

Potvrdilo se to i ve čtvrtek večer v Tel Avivu. Mužstvo svojí přítomností zklidnil, v poslední minutě první půle vyrovnal a zavelel k obratu.

Co bylo podle vás nejvíce důležité pro vývoj utkání?
Především to, že nás nepoložil nevydařený úvod zápasu. Dokázali jsme utkání otočit a dovést ho do vítězného konce.

Trenér Vrba měl ke hře týmu v první půli výhrady, ale říkal, že utkání v první půli se muselo divákům líbit. Myslíte si to samé?
Byli jsme na hřišti hodně roztažení a oproti tomu, co jsme si říkali před zápasem, jsme se opět vrhali v osmi lidech do útoku, což je naše oblíbená disciplína. Je to hra pro lidi, ale my jsme bohužel klidně mohli po půlhodině prohrávat 0:3. Naštěstí gól do šatny nám hodně pomohl.

Byl pro tým opravdu tak velkou psychickou vzpruhou?
Samozřejmě, byl to důležitý okamžik zápasu. Gól Franty Rajtorala byl také důležitý, byl vítězný, ale vyrovnávací branka v závěru první půle nás dostala znovu do hry. Pokud bychom nevyrovnali, domácí by ve druhé půli hráli určitě jinak, čekali by na brejky, v čemž jsou silní.

Při gólové akci jste obdivuhodně zasprintoval, což nebývá vaše silná stránka…
To nebylo o sprintu, já opravdu nejsem na hřišti pro to, abych celý zápas sprintoval. Je to o příležitosti, viděl jsem tam díru, Vláďa Darida mně balon přiklepl a já to se štěstím trefil na první tyč.

Strhla se v poločase v kabině ze strany trenéra Vrby velká bouřka?
To bych neřekl. Bylo to spíše důraznější připomenutí toho, co jsme si řekli před zápasem. Měli jsme daleko více dbát na to, abychom sbírali odražené balony a neopouštěli střed hřiště, což se první půlhodinu hry často stávalo.

Co říkáte tomu, že vám prakticky k postupu ze skupiny stačí získat tři body?
To nevím, já takhle rychle počítat neumím, já jsem fotbalista (smích). Určitě jsme ale k postupu ze skupiny blíže, než jsme byli před zápasem s Hapoelem.