Brzy se k nim ale přidal Vladimír Bórik, který už v sezoně 1991/1992 slavil se svým kolegou Pavlem Sekmilerem postup do nejvyšší soutěže.
Plzeňanky se v první lize dlouho neohřály, už po roce opět sestoupily.
To by ale nebyl Vladimír Bórik, aby se s týmem do první ligy nevrátil. Fotbalu oddaný kouč postoupil v roce 1994, už pod křídly SKP Rapid Plzeň, kam ženský tým z SK 1894 přešel.
Pracovitý trenér přivedl družstvo žen Rapid Plzeň do špičky českého ženského fotbalu – v roce 1996 skončil Rapid pod jeho vedením na čtvrtém místě a o rok později si ještě o místo polepšil.
Byla to výjimečná sezona, na Lopatárnu se pro body nejezdilo – Rapid tehdy senzačně porazil i mistrovskou Spartu Praha.
Rukama trenéra Bórika prošly reprezentantky Záhoříková, Cílová, Došková (A tým) či Nová, Štychová, Henželová (U18).
Rapidu zůstal s výjimkou krátkého působení u žáků Košutky věrný. Spolu s manželkou Mirkou, bývalou ligovou hráčkou, vedli v Rapidu dívčí družstva. Ligu si zahrála i jejich dcera Lenka, šikovným fotbalistou byl také syn Tomáš. V úterý 19. června to je deset let, co úspěšnou kariéru Vladimíra Bórika přervala zákeřná nemoc. Do fotbalového nebe odešel v pětapadesáti letech.