Když se chystal nyní dvaatřicetiletý Martin Bunda oslavit 13. září 2003 své narozeniny, náhle zazvonil telefon ohlašující těžkou dopravní nehodu na odbočce k Žebnici na Plasy na severním Plzeňsku.

Bunda, který u plaských profesionálních hasičů slouží od března roku 1996, okamžitě vyjel na místo. „Všechno se stalo kolem druhé nebo třetí hodiny ranní ten den, co mám narozeniny. Jednalo se o nehodu dvou osobních automobilů. Na místě bylo pět zraněných osob. Jedna z nich zemřela a druhá má trvalé následky,“ vzpomíná Bunda na tento případ, který mu za jedenáctiletou kariéru u hasičů utkvěl v paměti. „Rozhodně jich ale bylo víc, většinou dopravní nehody,“ přemýšlí hasič.

Ke svému povolání se podle svých slov dostal čistě náhodou. „Bylo to vlastně moje první zaměstnání po vojně. Žiji v Plasích a říkal jsem si, že by to mohla být zajímavá práce. To si myslím doteď. Každý den se děje něco jiného. Od začátku loňského roku působím jako velitel družstva. Mám pod sebou tři až pět lidí a práce mne pořád baví. Jako velitel družstva vyjíždím k nahlášenému zásahu a na místě působím jako velitel zásahu,“ podotkl Bunda.

Na rozdíl od většiny kolegů před nástupem k profesionálním hasičům nepůsobil u dobrovolníků. „K těm jsem nastoupil až v roce 2002 na popud některých svých kolegů. Dal jsem se do družstva Dolního Hradiště a závodíme v požárním sportu v Západočeské hasičské lize. Umisťujeme se docela dobře. Vždycky tak do pátého nebo šestého místa,“ vysvětluje záchranář.

Narodil se v sousední Babině, ale už v útlém dětství se přestěhoval do Plas. V rodinném domku po svých rodičích žije s manželkou a dvěma syny. Se starším potomkem nezapomíná ani na svůj největší koníček – fotbal.

„Větší syn hraje za plaské družstvo. Já sám jsem v týmu Hadačky. Sice hrajeme nízkou soutěž, ale baví nás to,“ svěřil se Bunda s tím, že se nevyhýbá žádnému jinému sportu. „Mám moc rád i cyklistiku. Manželka sice není zrovna nadšená, že po čtyřiadvacetihodinové službě jdu hrát fotbal nebo sednu na kolo, ale chápe to,“ usmívá se hasič.